Křídla těžknou_Andie Bech

Stejně jako Básně (2015) a Dívka na labuti (2016) i tentokrát provází čtenáře světem viděným očima ženy, která je schválně naivní, aby nemusela trpět příliš.
Zvukomalebnost, hra se slovy, metafory na hraně chápatelného a snaha ve správný čas šokovat zůstávají hlavními znaky autorčina rukopisu. Nově se objevuje symbolika naplněného mateřství, Bech se loučí s touláním a ještě pevněji se přimyká ke svému rodnému městu, jež v její poezii vždy mělo podstatou úlohu. Praha pro ni není matkou, ale sestrou.